Koncept Jin a Jang má původ v dávné čínské filosofii a popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru.

Jin (čín. „tmavé místo, severní svah (kopce), jižní břeh (řeky), zamračené, zahalené“) je tmavší element; působí smutně, pasivně, tmavě, žensky a koresponduje s nocí. Jin je často symbolizovaný vodou a zemí.

Jang (čín. 陽/阳; "světlé místo, jižní svah (kopce), severní břeh (řeky), sluneční světlo") je světlejší element; působí vesele, aktivně, světle, mužsky a koresponduje se dnem. Jang je často symbolizovaný ohněm a větrem.

Jin (ženskost, tma, pasivní síla) a Jang (mužská, světlá, tvořivá síla) jsou popisem doplňujících se opaků a nejsou absolutní – proto jakákoliv dichotomie Jin a Jang bude z jiné perspektivy vypadat opačně. Proto se výše uvedené pojmy k Jin a Jang neberou doslovně.. Všechny síly v přírodě mají oba dva stavy a tyto stavy jsou v neustálém pohybu. Na západě se často Jin a Jang zobrazuje nepřesně jako "zlo" a "dobro". Nesprávná je i interpretace symbolu ve smyslu barev - Taijitu nesymbolizuje černou a bílou (nebo červenou) barvu jako opak (černá není neexistence bílé), ale symbolizuje v analogii tmu a světlo (tma je neexistence světla a naopak).

Od dávných dob považovali Číňané za zdroj veškerého pohybu hmoty a životní síly stálé a rovnovážné působení záporného a kladného pólu energie,které nazývají Jin a Jang. Prvky Jin a Jangu jsou znázorněny v čínském symbolu pro tchaj-ti:Jin-noc Jang-den Tento kruh(nebo vejce,jak jej také někteří vidí) symbolizuje původ života.Jang představuje zrození,neboli den,Jin znamená smrt,neoli noc.Vzhledem k tomu,že jsou tyto dvě tchaj-ti vzájemně v dokonalé rovnováze,označuje se tento symbol jako ,,nejvyšší princip všeho". V umění,lékařství a filozofii Orientu je vše klasifikováno z hlediska vztahu těchto dvou protikladných prvků.Zachovávat harmonii a řád světa,stejně jako harmonii a řád uvnitř svého těla,znamená neustále udržovat Jin a Jang v citlivé rovnováze.Jakmile se vyrovnané působení těchto sil jakýmkoli způsobem poruší,vznikne chaos a disharmonie.Podobně jako opačné póly magnetu,Jin přitahuje Jang a odpuzuje jakýkoliv další Jin. Aplikace principů Jin a Jang na pět prvků v horoskopu může být mnohem složitější.Například kladný pól Dřeva je jedle,záporný j pružný bambus.Pozitivní pól prvku Oheň je lesní požár,zatímco negativní pól Ohně může být plamen lampy nebo svíčky,který vydává užotečné světlo.Pozotivní pól Země je hora,negativní pól údolí.Pozitivní stránka Kovu je gong nebo zbraň,negativní hrnec na vaření nebo mince.Voda s kladným pólem znamená vlnu,se záporným stojatou vodu. Negativní,záporný nelze chápat v pejorativním smyslu,protože v této souvislosti nepředstavuje nic špatného nebo nežádoucího.Obě síly,pozitivní(Jang) i negativní(Jin),mají své dobré i špatné stránky.Například člověk narozený za působení pozitivního prvku,bude úspěšnější,bude-li v životě postupovat aktivně.Kdyby postupoval pasivně,bylo by to pro něj škodlivé.Podobně člověk narozený za působení negativního prvku činí nejlépe,když se chová pasivně,nevýbojně.První je předurčen k tomu,aby se stal mužem činu,novátorem,druhý může vyniknout jako myslitel nebo prostředník.Všeobecně platí,že lidé s prvkem Jang jsou bezprostřední,kdežto lidé s prvkem Jin jsou více hloubaví a intuitivní. V čínském předpovídání budoucnosti se Jin a Jang objevují střídavě se stejným prvkem v kombinaci s dvanácti znameními zvířetníku.Tak například Jang(+) je spojen s prvkem Oheň nejprve-dejme tomu v roce Myši(1936).V bezprostředně následujícím roce Buvola(1937) je však stejný prvek Oheň naopak kombinovám se silou Jin(-),aby se vyrovnalo působení síly Jang. Proto také vidíme,že v průběhu normálního dvanáctiletého cyklu dochází jen k šesti změnám prvků,neboť každý prvek se musí objevit dvakrát-jednou jakou kladný a podruhé jako záporný. 

Jin a jang

Síla jin a síla jan jsou dvě spojené části jednoho celku. Z etymologického hlediska znamenají znaky jin a jang temnotu a světlo.

Koncept jin - jang má původ v dávné čínské filosofii a popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru.

Jin (čín. 陰/阴; „tmavé místo, severní svah (kopce), jižní břeh (řeky), zamračené, zahalené“) je tmavší element; působí smutně, pasivně, tmavě, žensky a koresponduje s nocí. Jin je často symbolizovaný vodou a zemí.

Jang (čín. 陽/阳; „světlé místo, jižní svah (kopce), severní břeh (řeky), sluneční světlo“) je světlejší element; působí vesele, aktivně, světle, mužsky a koresponduje se dnem. Jang je často symbolizovaný ohněm a větrem.

Jin (ženskost, tma, pasivní síla) a Jang (mužská, světlá, tvořivá síla) jsou popisem doplňujících se opaků a nejsou absolutní – proto jakákoliv dichotomie jin a jang bude z jiné perspektivy vypadat opačně. Proto se výše uvedené pojmy k Jin a Jang neberou doslovně. Všechny síly v přírodě mají oba dva stavy a tyto stavy jsou v neustálém pohybu. Na západě se často Jin a Jang zobrazuje nepřesně jako „zlo“ a „dobro“. Nesprávná je i interpretace symbolu ve smyslu barev – tchaj-ťi tchu nesymbolizuje černou a bílou (nebo červenou) barvu jako opak (černá není neexistence bílé), ale symbolizuje v analogii tmu a světlo (tma je neexistence světla a naopak).
[editovat]
Koncept jin - jang

Každá věc se dá popsat jako zároveň jin - jang.

Jin a jang se nevylučují.
Všechno má svůj opak – ne však absolutní. Žádná věc totiž není čistě jin nebo čistě jang. Každá ze sil obsahuji základ té druhé. Například zima se nemůže změnit na léto.

Jin a jang jsou na sobě závislé.
Jedno nemůže existovat bez druhého. Den nemůže existovat bez noci.

Jin a jang se dají dále dělit na jin a jang.
Jestliže uvažujeme teplotu, jin může být zima a jang teplo. Jang však můžeme znovu rozdělit na jin – teplo a jang – žár.

Jin a jang se navzájem podporují.
Jin a jang jsou obvykle ve stavu rovnováhy: pokud jeden naroste, druhý ustoupí. Někdy může dojít k nerovnováze: přebytek jin, přebytek jang, nedostatek jin, nedostatek jang. Takové nerovnováhy znovu tvoří pár: přebytek jin způsobí nedostatek jang a naopak.

Jin a jang se mohou navzájem měnit.
Například noc se mění na den. Tato změna je stejně jako jin a jang také relativní. Z pohledu vnějšího pozorovatele existuje noc a den na Zemi zároveň a doplňují se.

Část z jin je jang, a část z jang je jin.
Malé tečky v symbolu znamenají stopy jedné síly v druhé. Například i ve tmě tmě je světlo hvězd. Znamená to také, že absolutní extrém jedné síly se transformuje na opačný a to, že záleží na pohledu pozorovatele, zda je daná síla jin nebo jang. Například nejtěžší kámen se dá nejsnadněji rozbít.

Jin a jang do sebe organicky zapadají a jsou základem veškerých jevů. Například obraz Hory v mlze zobrazuje harmonii, která vzniká spojením jin (mlhy) a jang (hor).

Učení o jin a jang je obsažené už v knize I-ťing (Kniha přeměn) kde pomocí trigramů (elementů, které se skládají z tří jin nebo jang) je vyslovená myšlenka přeměn v přírodě. Tento koncept si osvojily obě čínské filosofie, Taoismus a Konfucianismus. Například raně středověký konfuciánský filosof Tung Čung-Šu učí: Doplňkem všech věcí je jin a jang… Principy, které jsou základem vladaře i služebníka, otce i syna, muže i ženy, jsou všechny zrozené z jin a jang. Vladař je jang a služebník je jin. Otec je jang a syn je jin. Manžel je jang a manželka je jin…

Učení o jin a jang se stalo společnou půdou, na které docházelo k značnému sbližování a vzájemnému doplňování a ovlivňování protikladných škol.