ORIGINÁLNÍ JIN JANG KŘIŠŤÁL - PRO DOKONALOU HARMONIZACI A ROVNOVÁHU .
ZAVĚSTE DO STŘEDU OKNA ČI DO PROSTOR, NA ZED (!!!! NEMUSÍ BÝT UMÍSTĚNO VE STŘEDU MÍSTNOSTI !!!)
PRO NEJLEPŠÍ 100% ÚČINEK,EFEKT JE VHODNÉ OKNO , BALKONOVÉ DVEŘE .
Při dopadu slunečních paprsků rozzáří celý prostor a již jen při pohledu z lepší náladu a celkovou rovnováhu .
Koncept Jin a Jang má původ v dávné čínské filosofii a popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru.
Jin (čín. „tmavé místo, severní svah (kopce), jižní břeh (řeky), zamračené, zahalené“) je tmavší element; působí smutně, pasivně, tmavě, žensky a koresponduje s nocí. Jin je často symbolizovaný vodou a zemí.
Jang (čín. 陽/阳; "světlé místo, jižní svah (kopce), severní břeh (řeky), sluneční světlo") je světlejší element; působí vesele, aktivně, světle, mužsky a koresponduje se dnem. Jang je často symbolizovaný ohněm a větrem.
Jin (ženskost, tma, pasivní síla) a Jang (mužská, světlá, tvořivá síla) jsou popisem doplňujících se opaků a nejsou absolutní – proto jakákoliv dichotomie Jin a Jang bude z jiné perspektivy vypadat opačně. Proto se výše uvedené pojmy k Jin a Jang neberou doslovně.. Všechny síly v přírodě mají oba dva stavy a tyto stavy jsou v neustálém pohybu. Na západě se často Jin a Jang zobrazuje nepřesně jako "zlo" a "dobro". Nesprávná je i interpretace symbolu ve smyslu barev - Taijitu nesymbolizuje černou a bílou (nebo červenou) barvu jako opak (černá není neexistence bílé), ale symbolizuje v analogii tmu a světlo (tma je neexistence světla a naopak).
Jin a jang
Síla jin a síla jan jsou dvě spojené části jednoho celku. Z etymologického hlediska znamenají znaky jin a jang temnotu a světlo.
Koncept jin - jang má původ v dávné čínské filosofii a popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru.
Jin (čín. 陰/阴; „tmavé místo, severní svah (kopce), jižní břeh (řeky), zamračené, zahalené“) je tmavší element; působí smutně, pasivně, tmavě, žensky a koresponduje s nocí. Jin je často symbolizovaný vodou a zemí.
Jang (čín. 陽/阳; „světlé místo, jižní svah (kopce), severní břeh (řeky), sluneční světlo“) je světlejší element; působí vesele, aktivně, světle, mužsky a koresponduje se dnem. Jang je často symbolizovaný ohněm a větrem.
Jin (ženskost, tma, pasivní síla) a Jang (mužská, světlá, tvořivá síla) jsou popisem doplňujících se opaků a nejsou absolutní – proto jakákoliv dichotomie jin a jang bude z jiné perspektivy vypadat opačně. Proto se výše uvedené pojmy k Jin a Jang neberou doslovně. Všechny síly v přírodě mají oba dva stavy a tyto stavy jsou v neustálém pohybu. Na západě se často Jin a Jang zobrazuje nepřesně jako „zlo“ a „dobro“. Nesprávná je i interpretace symbolu ve smyslu barev – tchaj-ťi tchu nesymbolizuje černou a bílou (nebo červenou) barvu jako opak (černá není neexistence bílé), ale symbolizuje v analogii tmu a světlo (tma je neexistence světla a naopak).
[editovat]
Koncept jin - jang
Každá věc se dá popsat jako zároveň jin - jang.
Jin a jang se nevylučují.
Všechno má svůj opak – ne však absolutní. Žádná věc totiž není čistě jin nebo čistě jang. Každá ze sil obsahuji základ té druhé. Například zima se nemůže změnit na léto.
Jin a jang jsou na sobě závislé.
Jedno nemůže existovat bez druhého. Den nemůže existovat bez noci.
Jin a jang se dají dále dělit na jin a jang.
Jestliže uvažujeme teplotu, jin může být zima a jang teplo. Jang však můžeme znovu rozdělit na jin – teplo a jang – žár.
Jin a jang se navzájem podporují.
Jin a jang jsou obvykle ve stavu rovnováhy: pokud jeden naroste, druhý ustoupí. Někdy může dojít k nerovnováze: přebytek jin, přebytek jang, nedostatek jin, nedostatek jang. Takové nerovnováhy znovu tvoří pár: přebytek jin způsobí nedostatek jang a naopak.
Jin a jang se mohou navzájem měnit.
Například noc se mění na den. Tato změna je stejně jako jin a jang také relativní. Z pohledu vnějšího pozorovatele existuje noc a den na Zemi zároveň a doplňují se.
Část z jin je jang, a část z jang je jin.
Malé tečky v symbolu znamenají stopy jedné síly v druhé. Například i ve tmě tmě je světlo hvězd. Znamená to také, že absolutní extrém jedné síly se transformuje na opačný a to, že záleží na pohledu pozorovatele, zda je daná síla jin nebo jang. Například nejtěžší kámen se dá nejsnadněji rozbít.
Jin a jang do sebe organicky zapadají a jsou základem veškerých jevů. Například obraz Hory v mlze zobrazuje harmonii, která vzniká spojením jin (mlhy) a jang (hor).
